Homosexualita - proč o tom vůbec mluvit?

 

Jsou některá témata, o kterých bychom jako křesťané nejraději vůbec nemluvili. Současná situace ve společnosti (a žel také v některých církvích) nás však nutí, abychom o těchto nepříjemných věcech hovořili a to dokonce velmi otevřeně a srozumitelně. Jedním z takových problémů je otázka vztahu křesťana k homosexualitě. Vzhledem k tomu, že se na nás ze sdělovacích prostředků přímo valí různé informace, měli bychom jako křesťané zkoumat a hledat, jaká je biblická odpověď na tuto problematiku. Pokud tak činit nebudeme, v brzké době nás tyto informace ovlivní natolik, že jim nakonec uvěříme. V současné době je to tedy pro nás důležitá výzva.

 

Sexuální orientace a životní styl

 

První věc, kterou lidé nerozlišují, je rozdíl mezi sexuální orientací a životním stylem. Sexuální orientace se vyjadřuje v tom, kdo je pro člověka sexuálně přitažlivým objektem. Na rozdíl od toho je sexuální životní styl určen naším sexuálním chováním a praxí. Mezi orientací a životním stylem zdaleka neexistuje rovnítko. Jsou lidé, kteří mohou mít částečnou nebo i úplnou orientaci ke stejnému pohlaví a nežijí pohlavně tímto způsobem, a naopak osoby, které přes svou úplnou nebo převážnou sexuální orientaci k opačnému pohlaví, praktikovaly nebo trvale praktikují z různých důvodů homosexuální způsob života.

Zde musíme odpovědět jednu zásadní otázku. Je homosexuální způsob života (tedy mezi partnery stejného pohlaví) rovnocenný z hlediska psychologického i zdravotního s životem heterosexuálním - tedy mezi partnery opačného pohlaví?

Harmonický a věrný svazek mezi partnery opačného pohlaví má pro duševní i fyzické zdraví člověka jednoznačně blahodárný vliv. Projevuje se například chyběním pohlavně přenosných nemocí a jejich následků, nižším výskytem depresí a v konečném výsledku také příznivým vlivem na průměrnou délku života u takto žijících osob. Promiskuita v heterosexuálních vztazích - tedy střídání partnerů, mimomanželský styk a rozpad rodinného svazku pak působí jako rušivý element na fyzické i psychické zdraví člověka.

O homosexuálních svazcích je známo, že se vyznačují vysokou promiskuitou - střídáním partnerů, které vysoce překračuje tento nepříznivý jev u heterosexuálních osob. Když k tomu připočteme vliv nepřirozeného způsobu pohlavního spojení v místech, která nejsou k tomu určena, je nepříznivý efekt na duševní i fyzické zdraví člověka ještě znásoben. V praxi se to projevuje tak, že lidé kteří žijí homosexuálním způsobem, trpí daleko častěji pohlavně přenosnými infekčními nemocemi, dále mají mnohem vyšší výskyt jiných závažných onemocnění (rakovina řitního otvoru) a trpí také daleko častěji psychickými poruchami jako deprese, sebevražedné myšlenky a pokusy aj. Konečným výsledkem působení těchto nepříznivých vlivů je značné zkrácení průměrné délky života. Vzhledem k nepříznivým dopadům pro zdraví člověka homosexuální způsob života tedy není ani normální, ani žádoucí.

 

Geny nebo volba?

 

V současné době se setkáváme se dvěma zjednodušenými a zkreslenými pohledy na vznik homosexuality u člověka. První z nich tvrdí, že homosexualita je vrozená a dědičná; druhý pokládá homosexualitu za prostou volbu v životě člověka.

Zdá se, že naše společnost již téměř uvěřila jednomu mýtu - totiž, že se homosexuálové již takto narodí. Avšak přes všechny pokusy některých vědců dokázat tuto hypotézu v dnešní době neexistují údaje, které by nás opravňovaly tvrdit, že homosexuální orientace je dědičná nebo vrozená.

Téměř každé složité chování člověka má určitý biologický základ a je také do určité míry ovlivněno určitou dědičnou dispozicí. Pro vývoj určitého typu chování u člověka však hrají značnou úlohu ještě další faktory jako rodinné prostředí, psychologické vlivy, kulturní a společenské klíma a jiné. Nikdo se nerodí hudebníkem, i když je známo, že význam dědičných vloh pro hudební nadání je nesporný. O tom, zda někdo bude slavným hudebníkem, rozhoduje mnoho dalších faktorů - rodinné zázemí, výchova a příležitosti. I když dnes víme, že sklon k alkoholismu má rovněž svou dědičnou složku (mimochodem je odhadována až na 60%), nikdo netvrdí, že alkoholici se již takto narodí. O tom, že se někdo stane či nestane alkoholikem, rozhoduje kromě určitého dědičného sklonu mnoho dalších vlivů prostředí, ve kterém člověk žije.

Sexuální chování člověka je nesporně velice komplexní záležitost. O tom, zda někdo bude homosexuálem či nikoliv, rozhodují nejen určité dědičné dispozice (které nepopíráme), ale také mnoho dalších psychických, kulturních a společenských činitelů. O uplatnění genetické dispozice rozhodují např. vztahy v rodině (negativní vztah k otci), odmítnutí vrstevníky, pohlavní zneužívání v dětství, svedení na tuto cestu v časném věku a zřejmě mnoho dalších vlivů. To však jen dokazuje, že vznik homosexuality není tak jednoduchý a přímočarý, jak to někteří odborníci dnes líčí, když prohlašují, že se homosexuálové již takto narodí.

 

Předefinování sexuality

 

V roce 1973 byla homosexualita vyňata ze seznamu psychiatrických diagnóz DSM a byla prohlášena za variantu normálního sexuálního chování. Byl tak vytvořen nebezpečný precedens, kdy úchylka v sexuálním chování byla normalizována. Sexuální pud u člověka je velice silný a vyžaduje určitou společenskou regulaci. V opačném případě se z něho stává dravá a bezbřehá řeka, která ničí vše, co jí stojí v cestě. Názorně to můžeme vidět dnes, kdy některé kruhy usilují o znormalizování a legalizaci další úchylky - totiž pedofilie. Například v Holandsku je prosazováno, aby byla snížena věková hranice pro legální pohlavní styk s mladistvými.

 

Útok na rodinu

 

Klasická rodina je základním kamenem společnosti. Je to prostředí, kde se rodí a vychovávají další generace. Lidé, kteří zakládají klasickou rodinu, berou na sebe určitou odpovědnost a břímě, a je naprosto legitimní, aby byli společností podporováni popřípadě i zvýhodněni. Různé formy soužití bez závazků a odpovědnosti, tak říkajíc "naprázdno", jsou dnes sice populární, ale pro společnost nejsou přínosem. Nedochází zde k žádoucí reprodukci populace a není to ani prostředí, které by blahodárně působilo pro výchovu potomků. Je známo, že při soužití dvou osob stejného pohlaví, dochází relativně rychle k vyčerpání tohoto vztahu. Proto jsou tyto vztahy mnohem křehčí než heterosexuální soužití. Takové prostředí určitě nelze označit za vhodné pro výchovu dítěte.

Podle některých odhadů má za 50 let žít v naší zemi o 1,5 milionu méně obyvatel. Jako národ vymíráme. Přesto jsou navrhovány a přijímány zákony, které umožňují soužití "naprázdno" a relativně znevýhodňují klasickou rodinu. Je to správné? Je dostatečně slyšet hlas křesťanů v této zemi k této otázce?

 

Vliv na dorůstající generaci

 

Prohlášení homosexuality za normální variantu lidského chování nese ještě další mnohé nástrahy. Jednou z nich je nebezpečí, kdy v rámci tzv. sexuální výchovy na školách jsou dorůstající děti a dorostenci v tomto smyslu vyučováni. V zahraničí existují dokonce programy, které nepřímo navádějí mladé lidí k vyzkoušení homosexuálního vztahu. Výzkumy prokázaly, že téměř čtvrtina dorůstajících dětí může mít ve svých myšlenkách určitý přechodný zmatek, pokud jde o jejich sexuální zaměření. Je to do určité míry normální fáze ve vývoji psychiky. Pokud ovšem do tohoto terénu přicházejí zprávy o normalitě homosexuality a dokonce i návody k vyzkoušení pohlavního vztahu s jedincem stejného pohlaví, mohou být následky nedozírné. První zkušenost může mít právě formující charakter u jedinců s menší nebo větší dispozicí k homosexualitě. Je proto na nás, na rodičích, abychom se podrobně zajímali, co se naše děti učí ve školách, a abychom formování v tak citlivých oblastech, jako je sexuální výchova, nepřenechávali cizím lidem.

 

Opravdu řekl Bůh?

 

V čem je současná celospolečenská diskuze o homosexualitě tak závažná pro křesťany? Důvodem není, že by snad homosexuální soužití představovalo nějaký zvlášť zavrženíhodní hřích. V tom jsou skutky staré lidské přirozenosti na stejné úrovni, protože jsou projevem stejného problému - totiž úplné zkaženosti člověka, který žije bez Boha. Hlavním problémem v této debatě je však tvrdý satanův útok na církev Kristovu, protože je zpochybněna věrohodnost Božího slova. Homosexuální aktivisté podporováni vydatně svou politickou agendou totiž tvrdí věci, které jsou v příkrém rozporu s Božím slovem, Biblí.

Boží slovo nám ukazuje, že Bůh vydal lidi na pospas zvraceným myslím a hanebným vášním, protože jej odmítli uctívat jako pravého Boha a místo toho začali uctívat všelijaké modly (Řím. 1:23-30). Tou nejhlubší podstatou všech zvráceností je tedy odvrácení se člověka od Stvořitele. Homosexuální aktivisté se naopak snaží namluvit, že se někteří jedinci již takto narodí a že kvůli této "jinakosti" potřebují zvláštní ochranu jako jiné menšiny. Někteří jdou ve své opovážlivosti dokonce tak daleko, že by odpovědnost za vznik homosexuální orientace chtěli připsat samotnému Stvořiteli.

Bible dále hovoří o homosexuálním životním stylu jako ohavnosti (3. Moj. 18:22) a ujišťuje nás, že lidé, kteří takto žijí, nebudou mít účast v Božím království (1. Kor. 6:9, král. překlad). Homosexuální aktivisté naopak prohlašují, že homosexualita je normální varianta lidského chování, prostá alternativa. Dále tvrdí, že je neměnná a dokonce by chtěli zakázat, aby lidé, kteří se cítí tímto způsobem života zotročeni, byli jakkoliv ovlivňováni. Boží slovo nám říká, že v Ježíši Kristu je možná změna: "A to jste někteří byli. Dali jste se však obmýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha" (1. Kor. 6:11). Na celém světě existují tisíce bývalých gayů, kteří opustili svůj dosavadní životní styl a vydávají o tom svědectví.

Když tedy shrneme tyto protiklady, musíme nutně dojít k závěru, že věřící křesťan, který bude otevřeně zastávat biblický pohled na homosexualitu a její praktikování, se stane terčem posměchu, bude prohlašován za tmáře, omezence a nevzdělance, bude označen za nelidského a bezcitného. Jsme na to připraveni?

 

Homofobie nebo homofilie?

 

Vztah církví k homosexuálům kolísá mezi tzv. homofobií a homofilií. Homofobie je otevřeně nepřátelský vztah, který vidí za každým homosexuálem úhlavního nepřítele církve. Homofilní vztah se naopak vyznačuje bezbřehým přijímáním tohoto stylu života často spojeným i s ochotou žehnat homosexuálním dvojicím v církvi. V některých církvích jsou dokonce ordinováni homosexuálně žijící faráři do služby. Tento postoj je ospravedlňován nekonečnou Boží láskou a křesťanskou tolerancí. Je však takový postoj slučitelný s Božím slovem a Boží spravedlností? Jistě ne.

Stejně ovšem není správné, kdybychom k těmto lidem přistupovali štítivým způsobem jako k zvlášť zavrženíhodným hříšníkům. Přečtěme si ještě jednou pozorně z listu Římanům 1:28-31. Kolik dalších zvrácených způsobů života a mysli je zde jmenováno. Toto je obraz úplné lidské zkaženosti a takoví jsme bez Krista všichni bez rozdílu. Někteří mají sklony k pomlouvání, jiní k závisti, zlomyslnosti, k donášení..., jiní k homosexualitě. Avšak bez Krista jsme všichni stejně zkaženi a ztraceni. Kdyby Bůh ve své milosti nás neospravedlnil skrze svého Syna a neposvětil svým Duchem, byli bychom na tom před Bohem naprosto stejně jako kterýkoli člověk žijící homosexuálním způsobem. I když Bůh nenávidí hřích, miluje a zachraňuje hříšníka. A to by měl být i náš přístup k těm, kteří propadli homosexuálnímu životnímu stylu.

Zájemcům o podrobnější studium chceme doporučit brožuru, kterou vypracovalo Sdružení křesťanských zdravotníků v ČR s názvem "Homosexualita: normální varianta lidského chování?" Je k dispozici v ústředí KS-SCH. Stejný materiál je dostupný i na webu: http://www.homosexualita.cz  Zajímavé informace lze najít také na stránce společnosti NARTH, která se zabývá výzkumem a terapií homosexuality v USA: http://www.narth.com  

 

SR